Móda a její uhlíková stopa: fakta, ze kterých mrazí

Na ženy, ale vlastně také na muže, je pak vytvářen konstantní tlak, který má vyústit v potřebu neustále nových kousků podle posledních trendů (které se ale pravidelně s drobnými obměnami opakují, takže by stačilo pouze oprášit starou garderobu). Pro mnoho lidí je nakupování rutinní záležitostí, někteří jej používají jako terapeutický prostředek, jiní jej berou jako nutné zlo. Naštěstí, čím dál více lidí nad tím, co a v jakém množství a kvalitě nakupuje, začíná přemýšlet. Zamyšlení to není příjemné, ale může nás posunout blíže k udržitelnější budoucnosti.

Temná stránka textilního průmyslu

Textilní průmysl se v posledních letech „probojoval“ na pomyslnou čtvrtou příčku mezi znečišťovateli životního prostředí. Problémem je nejen uhlíková stopa, ale také obrovská spotřeba vody, energií či zemědělských ploch. Velkým vykřičníkem je pro nás také nadměrné využívání chemikálií a odplavování škodlivých mikrovláken a mikroplastů do řek a mořské vody. Alarmující je také fakt, že pouze přibližně 1 % vyřazeného oblečení se recykluje a vznikají z něj nové textilie. Textilní průmysl sužují i etické problémy. Většina výroby je situována do asijských, často rozvojových, zemí. Podmínky dělníků v továrnách na textil jsou mnohdy velmi tragické. Pracují zde za velice nízké platy a v prostředí, které rozhodně neodpovídá evropským standardům. Výjimkou není ani dětská práce. I když se situace mění k lepšímu na všech frontách, stále není vyhráno. Pomoci musí každý z nás.

Co je to ta uhlíková stopa?

Uhlíková stopa je velmi často skloňovaný pojmem, málokdo však přesně ví, co si pod ním představit. Dá se říci, že uhlíková stopa číselně vyjadřuje dopad lidské činnosti na naše životní prostředí, hlavně na naše klima. Jedná se konkrétně o množství vyprodukovaného CO2 – oxidu uhličitého, který je jedním z hlavních strůjců skleníkového efektu. Každá lidská aktivita, tedy i nákup, výroba či doprava oblečení, za sebou zanechává uhlíkovou stopu. V případě módního průmyslu je skutečně nemalá.  Pokud počítáme s tím, že si každý v České republice koupí dvacet kilogramů textilií (oblečení, další textil, koberce apod.) za rok, pak se dostaneme na číslo 500 kg CO2 na obyvatele ročně. Jenom pro představu, průměrný strom, který by rostl sto let, absorbuje za celý svůj životní cyklus pouze dvojnásobek této hodnoty, tedy tunu oxidu uhličitého.

Jak tu svoji můžeme snížit?

Každému, kdo trochu přemýšlí o udržitelnějším životě a zelenější budoucnosti, již určitě blesklo hlavou, jak svoji uhlíkovou stopu snížit. Pokud se budeme držet v mantinelech módního průmyslu, odpovědí by bylo – nenakupovat. Je nám ale jasné, že toto není zcela reálná varianta. Mnohem udržitelnějším způsobem je chytré a zodpovědné nakupování a minimalizace textilního odpadu. Jak na to? Při nakupování přemýšlejme, zda danou věc opravdu potřebujeme nebo nakupujeme z pouhého rozmaru nebo okouzlení posledními trendy. Pokud se bez nového oblečení neobejdeme, zvolme raději nadčasový, kvalitní a snadno kombinovatelný kousek. Vyhněme se impulzivním nákupům módních výstřelků, které nás budou bavit maximálně jednu sezónu. Zajímavou variantou, jak si dopřát fast fashion s minimálním dopadem na životní prostředí, jsou second handy. Zde mnohdy najdeme oblečení světových značek za zlomek jejich původní ceny. Tím, že si kousek koupíme z druhé ruky, alespoň částečně vykompenzujeme jeho uhlíkovou stopu. Dalšími variantami společensky odpovědného nakupování jsou různé charitativní bazárky, či v současnosti stále více oblíbené swapy. V momentě, kdy nám pak textil doslouží, neházejme jej bezmyšlenkovitě do popelnice. Nabídněme ho kamarádkám, rodině nebo kolegyním v práci. Nepotřebné oblečené můžeme také vhodit do popelnic na textil nebo věnovat na dobročinné účely.

Abychom se nepohybovali pouze v teoretické rovině, nabídneme vám i pár čísel, která vám ukážou, že uvážené nákupy v second handu mají obrovský smysl a dokážou s naší uhlíkovou stopou pěkně zahýbat – jednoznačně v pozitivním slova smyslu. Ekologický institut Veronica spočítal, kolik skleníkovým plynů člověk ročně ušetří, pokud bude nakupovat alespoň polovinu oblečení z druhé ruky. Když budeme nakupovat módu a textil alespoň jednou měsíčně, roční spotřeba CO2 bude 370 kg. Pokud polovinu oblečení nakoupíme v „sekáči“, můžeme také počítat s 50% snížením uhlíkové stopy. Uhlíková stopa tedy bude nějakých 185 kg CO2 ekv. za rok. A to už opravdu není zanedbatelný rozdíl. Další čísla, která mluví ve prospěch nákupů z druhé ruky, jsou taktéž působivá. Při znovuvyužití starého oblečení se předpokládá snížení emisí oxidu uhličitého o 2250 kg, záchrana přibližně 144 stromů a úspora až 3,6 mld. litrů vody. Vzhledem k dostupnosti zboží z druhé ruky a jeho skvělé kvalitě to už opravdu stojí za zvážení, co myslíte?

Zdroje: obnovitelne.cz, ec.europa.eu, lindstromgroup.com, veronica.cz

« Zpátky na blog